Túra na Trolltungu měla být podle průvodce na 10 hodin, tedy jsme neváhali a kolem desáté vyrazili. Cesta začala zostra prudkým stoupákem s převýšením 800m. Vedla podél nákladní lanovky až k jakési chatové osadě. Na takovém místě bychom jednou chtěli mít svojí chajdu. Kolem nádherná krajina, výhled do údolí, jezera, ze kterých jsme se nebáli napít..
Cestou do kopce jsme se míjeli se skupinou Poláků, kteří na tuhle desetihodinovou túru vyrazili v péřovkách a v sandálích nebo polobotkách do města. Původně šli s dětmi, ale v půlce kopce je poslali zpátky. Nutno říct, že k cíli pak dorazili o dost dřív než my 🙂
Po prudkém stoupáku následoval močál. Nechtěli jsme jít zbytek dne v promáčených botech, tak jsme skákali po šutrech jako kamzíci. Zbytek cesty vedl víceméně po vrstevnici, šutry střídaly močály, velký kus se šlo i po sněhu. Mírný vítr občas rozehnal mlhu, takže bylo vidět na jezero Ringedalsvatnet. Po pěti hodinách už jsme za každým rohem čekali vytrčený trolí jazyk. Spěchali jsme, protože zrovna když trochu vysvitlo sluníčko, obloha se začala zatahovat a mírně poprchávalo.
Než jsme ale došli na Trolltungu, mlha se rozestoupila a na focení jsme měli nádherně. Kolem vysedávali skupinky turistů a na samotný jazyk se stála malá fronta. Kochali jsme se asi hodinu, nafotili spoustu fotek a když už jsme tam zůstali skoro sami, vydali jsme se na cestu zpátky.
Celou cestu k autu mrholilo nebo pršelo. Cesta byla už dost promáčená a rozbahněná a goretexové botky znovu promokly. Závěrečné klesání k parkovišti bylo náročnější než celá túra, fakt hnus, kolena nás bolela ještě další den.
K autu jsme přišli asi v deset hodin, takže celá cesta nám trvala 12 hodin. Využili jsme toho, že na parkovišti byla sprcha a po třech dnech jsme se umyli 🙂
Nasedli jsme do auta a vyrazili dál na sever. Po necelých sto kilometrech jsme to zapíchli kousek za městem Eidfjord.