Králíci v Norsku
10.DEN
Neděle 15.července
Ráno nás vzbudilo něco neuvěřitelného! Na náš stan svítilo sluníčko! 🙂 Sbalili jsme stan a po snídani jsme popojeli pár kilometrů úzkou šotolinovou cestičkou plnou prudkých zatáček až k parkovišti u chaty Viveli. Vlastně ani nevíme, jestli to nebylo jiné parkoviště, neměli jsme podrobnou mapu a celou cestu po té šotolinové cestě jsme mysleli, že jedeme špatně…
Z parkoviště jsme podle ukazatelů vyrazili na odpočinkovou túru k vodopádům Valurfossen. Cesta vedla řídkými březovými lesíky a byla zase promáčená a bahnitá. Ne vždy se to dalo obejít nebo přeskákat, takže brzy jsme byli jak dva bahňáci.
Nakonec jsme ani nedorazili na správnou vyhlídku. Z místa, kam jsme došli sice vodopád vidět byl, ale jenom jeho spodní půlka. Navíc vyhlídka, na které jsme byli, trčela asi 200 metrů nad zemí a pod nohama mezi šutry bylo vidět dolů!
Cestou zpátky trochu mrholilo, ale když jsme přišli s nápadem vyfotit zadky u téčka pro Téčka, jako na znamení se mraky na chvíli rozestoupily a u toho nejhezčího téčka vysvitlo sluníčko 🙂
Výlet k vodopádu, který jsme vlastně nakonec skoro neviděli, nám zabral asi čtyři hodiny. Plánovali jsme ještě mrknout na vodopád Voringfossen, tak jsme rychle naskočili do auta a po silnici plné tunelů (v jednom jsme se otočili o 360 stupňů!) jsme vyrazili za dalším vodopádem.
Ten byl vidět už ze silnice, kolem vyhlídky bylo obrovské parkoviště, aby se tam vešly i autobusy narvané důchodci, několik kiosků a restaurace. Romantika jako prase! 🙂 Popojeli jsme ještě kousek k jiné vyhlídce, udělali pár fotek a stejnou cestou jsme jeli zpátky. Na odpočívadle pod vodopádem jsme uvařili večeři, mrkli do mapy a jeli dál.
Projeli jsme městem Eidfjord, kousek za ním jsme se trajektem svezli přes Hardangerfjord. Ujeli jsme ještě pár kilometrů, než jsme to zapíchli kousek od vodopádu Tvindefossen. Přímo u vodopádu byl kemp, kde se nám spát nechtělo, v okolí nebylo kde postavit stan a když začalo pršet, podruhé jsme využili náš karavan 🙂
Náhodná fotka
