Králíci v Norsku
12.DEN
Úterý 17.července
Ráno jsme vstávali brzo, užili jsme si výhled na ledovec a protože poprchávalo, rychle jsme se sbalili a vyjeli. Měli jsme namířeno na vyhlídku Dalsnibba a pak ke Geirangerfjordu. Cestou už jsme potkávali sněhová pole a zamrzlá jezera. Bylo hnusně, zataženo a poprchávalo, tak jsme váhali, jestli má cenu obětovat 100 Noků a jet nahoru nebo ne.
Nakonec jsme nahoru vyjeli, i přes to, že nám bylo jasné, jak tam bude. Silnice se změnila v šotolinovou cestu plnou prudkých zatáček a mlha zhoustla tak, že nebylo vidět na pět metrů. Nahoře jsme se pokochali pěkným výhledem, nakoupili nějaké suvenýry a driftem jsme sjeli zpátky dolů.
Kousek za Dalsnibbou už jsme šjížděli ke Geirangerfjordu. Nasvačili jsme se a šli jsme hledat půjčovnu mořských kajaků. Dvoukajak stál 900 Noků na pět hodin. Už jsme neměli moc peněz, takže jsme museli nejdříve najít bankomat. Geiranger byl pěknej václavák, všude mraky lidí, tak jsme ho moc neprocházeli, vybrali jsme prachy a rychle zpátky.
Chlapík z půjčovny nám vysvětloval, co smíme, co nesmíme, na co si dát pozor a tak dál. Všechno jsme mu odkývali, i když jsme polovině vůbec nerozuměli. Dostali jsme mapku fjordu a vyjeli na širé moře. V přístavu jsme obepluli obrovské parníky a mířili jsme k známému vodopádu Sedm sester. Na levém břehu bylo stádo ovcí. Podle nás tam buď připlavaly nebo přiletěly, protože prostor, kde byly, byl ze stran ohraničen strmými skalami a zespoda vodou 🙂
Kousek před Sedmi sestrami byl na levém břehu malý přístav. Zakotvili jsme, protože to vypadalo, že by tam mohlo být něco zajímavého. Po strmé cestě jsme vyšplhali nahoru na pěknou vyhlídku a o pár desítek metrů výš byla osada, kde prý žijí lidé od roku 1908. Začalo poprchávat, tak jsme seběhli dolů. Naskočili jsme do kajaku a vypluli k vodopádu.
Vodopád Sedm sester byl na druhém břehu, zrovna nic nejelo, tak jsme to tedy vzali napříč fjordem. Foukal trochu protivítr a zvedaly se vlny, takže jsme museli pořádně zabrat. Najednou se ze zatáčky vyřítil obrovský parník, troubil a řítil se přímo na nás! Rychle jsme se otočili a jeli se schovat ke břehu. Od parníku se udělaly obří vlny a měli jsme co dělat, abychom neztroskotali.
Jakmile přejel, rozjeli jsme to proti větru a proti vlnám přímo k vodopádu. Pěkně jsme si mákli, ale dojeli jsme tam. Projeli jsme pod vodopádem, vyfotili jsme se a rychle jsme pádili zpátky do přístavu, aby nám nenaúčtovali příplatek za pozdní příjezd.
Když jsme přejeli k druhému břehu, přejel druhý velký parník, zase udělal obří vlny a v těch vlnách se přímo před námi vynořili dva delfíni! Teda v první chvíli jsme si mysleli, že jsou to žraloci, ale uklidňovali jsme se, že to byli jenom delfíni 🙂 Ani jsme nestačili vytáhnout foťáky a už byli pryč…
Dopluli jsme do přístavu, v místním kempu jsme se osprchovali, poslali jsme pohledy domů a jeli směrem k Trolí stezce. Nad Geirangerem jsme se ještě zastavili na vyhlídce. Ujeli jsme ještě kousek, pak naše navigace poznala, že už jsme unavení a svedla nás z hlavní silnice někam do polí, kde jsme zastavili a postavili stan.
Náhodná fotka
