Ráno jsme se rychle sbalili, umyli a nasnídali a vyjeli na Kjerag. Cestou jsme viděli plno krásných výhledů, ale v údolí byla pěkná mlha, takže na Lysefjord nebylo vidět. Zaparkovali jsme na parkovišti za 100Noků a vyrazili na pětihodinovou tůru.
Cesta začala slušným stoupákem, lezlo se po řetězech (občas jsme lezli i po čtyřech :)). Díky mlze nebylo moc vidět, takže jsme párkrát trochu zabloudili. Když jsme se blížili k vrcholku, mlha se na chvilku rozestoupila a vylezla z ní modrá obloha. Posledních 300m k cíli jsme se brodili sněhem až jsme v mlze uviděli Kjerag – zaklíněný balvan mezi dvěma skalami.
Zrovna se na něm fotili nějací norové, tak jsme si sedli a dali sváču. Mezitím přicházeli noví lidé a mezi nimi i holka podobná Kačce Fričce ze Čtyřlístku. Říkali jsme si, že jí je jenom podobná, jenže to už k nám přicházela a zdravila nás! Přijela s Ondrou taky na dva týdny a plánovali podobnou trasu jako my.
Když jsme dosvačili, vyfotili jsme se na Kjeragu. Ačkoliv to tak nevypadá, pod tím šutrem je skoro kilometrová hloubka! Naštěstí bylo vidět jenom pár metrů, jinak bychom tam asi nevlezli 🙂
Společně jsme došli zpátky dolů k parkovišti a rozloučili jsme se. Sice jsme měli na další den naplánovaný stejný cíl, ale my jsme se ještě stavovali u vodopádu Manafossen. Cestou zase mrholilo a pršelo, jak jinak. Parkoviště pod vodopádem bylo placené, sice jenom 20Noků, ale nebylo komu zaplatit! Po chvilce jsme objevili samoobslužný „automat“, kde jsme si vzali dva lístečky, oba vyplnili, Jeden jsme strčili za okno a peníze jsme hodili s druhým lístečkem do kasičky. Zajímavý způsob placení 🙂
Dali jsme si k večeři gulášek s plzničkou, sbalili do batohů věci na spaní a s plným břichem jsme po kluzkém kamení šplhali nahoru k Manafossenu. Stan jsme postavili až nad vodopádem, kousek od hučící řeky. Kolem nás běhaly cinkající ovečky – organizovaně po skupinkách a všechny stejným směrem. Vykoupali jsme se v ledové řece a šli spát.